.



Milovaná maminka.

22. září 2008 v 19:15 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Marie byla svobodnou matkou. Běžný příběh zamilované do ženatého muže, který ze vztahu vycouval. Má prý nemocnou ženu, dvě děti, ale na dítě bude platit. Upnula se na holčičku, která se jí narodila. Měla od podniku, kde dělala přidělen dvoupokojový byt.
Dcera vyrostla, a sotva odmaturovala, zjistila, že je těhotná.


Maminka dceru chránila, zakazovala jí chodit s chlapci, ale neuhlídala ji. Děvče bylo na rozdíl od maminky střední postavy, štíhlé, blondýnka, maminka Marie byla vysoká, sošná, tmavovlasá, tmavooká. Chlapec, se kterým mladá Ivanka chodila byl průmyslovák, ale jezdil s mechanizmem u stavební firmy, aby si více vydělal. Měl půl roku po vojně, Ivanku si chtěl vzít. Marie jim nabídla bydlení u ní.
Nic jiného jim nezbývalo, tak žili v dvoupokojovém bytě v paneláku. Maminka dělala dceři co mohla a když se narodila holčička, byla u nich v pokoji více než u sebe. Dokonce k nim vlítla i v noci, když slyšela malou zaplakat. Za těchto podmínek intimní život manželů téměř neexistoval.
Manžel Petr začal chodit z práce stále později, nespěchal i proto, že pokud chtěl chodit pro malou do jeslí, kam začala chodit, babička ji vzala dříve.
Na Petra stále nasazovala, každou pomluvu donesla Ivance. Manželství se rozpadlo, Petra z bytu vyhodili, šel na podnikovou svobodárnu. Našel si pak novou ženu a odstěhoval se.
Jak to dopadlo s Ivankou?. Byla pod stálou kontrolou maminky, aby jí náhodou neutekla, ale pomalu začala chápat, že tento život jí nevyhovuje. Dcera rostla a Ivanka si v práci našla příštího manžela. Ten byl jiné povahy, vzal Ivanku i dceru a odstěhovali se do vzdálenějšího města.
Marie tam párkrát jela, ale vracela se celkem naštvaná, že ji dcera neposlouchá, hlavně však si mladí nedají v ničem ,,poradit".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N.D. N.D. | Web | 22. září 2008 v 21:42 | Reagovat

Každý extrém stojí za prd. Takovou péči těžko manželství přežije.

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 22. září 2008 v 22:02 | Reagovat

Jsou ještě horší případy.

Milovaná maminka vychová nábožensky orientovaného fanatika tak, že každou dívku považuje za nástroj ďáblův.

Když ho tlačí hormony, matka ve svém posvátném zanícení  poslouží  za milenku. Otce vyštvou z domku, do přístavku. Tam živoří v ústraní, až zemře. Vystrojí mu jednoduchý a levný pohřeb. Nikdy o něm nemluví a nápis na náhrobku nemá. Vodí se za ruce do kostela, modlitbami slouží katolickému Bohu. Matka zemře, syn vystrojí honosný pohřeb, chová se jako vdovec. Chodí 2 roky ve smutku. Žije sám a pomalu "vlčí". Nikdo to "jako" neviděl, každý o tom ví.

3 edita+svatosova edita+svatosova | E-mail | Web | 23. září 2008 v 11:40 | Reagovat

Tohle je opravdu hutné téma - maminka v partnerových patách. Můj pohled na tuto věc změnila četba některých knih od Olgy Sommerové - byť o ní a její dokumentární tvorbě lidé tvrdí cokoliv - naťukla tuto problematiku také. Tvrdí, že ženy si za své muže mohou samy (vychovávají synky neschopné upustit matčinu sukni apod.). Ale kdo z těch matek udělal tyto stíhačky? Kde se v nich bere neochota vypustit svoje dítě do světa? Místo, aby mu držely palce, všechno mu hatí jen, aby zůstal pod střechou a dál poslouchal, jako kdyby mu bylo šest? Kde se to všechno bere?

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. září 2008 v 14:24 | Reagovat

3 edita+svatosova

Byl to můj spolužák, je mu 68 let. Jeho matka byla kdysi učitelka náboženství ( katol.) a asi nikdy nevzala na vědomí změny v kat. církvi a ketechizmu po II. vat. koncilu v r. 1968 ( tak nějak, bez záruky ). Zkrátka rozhodla se asi, že bude "neposkvrněný" a když to doba nedovolila, aby se stal knězem ( otec Sokol a tělocvikář, byl také proti ), řešila to soukromě, jak naznačeno výše.

5 edita+svatosova edita+svatosova | E-mail | Web | 23. září 2008 v 14:40 | Reagovat

4

Ach tak, už tomu rozumím. Zde hrálo roli náboženství.

Znám však jednu takovou matku, o jakých se tu bavíme, a ta věřící není. Tam už se asi důvodů nedopátráme...

6 rucuk rucuk | E-mail | 23. září 2008 v 17:02 | Reagovat

Byla slušná paní, moc hezká. Měla však syna později a ač nevypadal nijak divně, byl dokonce docela hezký, vysoký, rozumu nepobral. V nádvorní partě si z něj dělali legraci. Jenže táta zemřel a oni žili sami. Kvůli němu a jeho postižení se nechtěla vdávat. Jenže ji začal napadat, dokonce se  měl pokusit nějaké děvče znásilnit a nakonec i matku. Nebyl nesvéprávný, tak šel sedět. Matka mu nechala družstevní byt, aby se měl kam vrátit a vdala se někam daleko. Již jsme o ní a pak už ani o něm neslyšeli. To je zase opačný problém, ona nebyla,, opičí" máma.

7 Aquarius30 Aquarius30 | E-mail | 24. září 2008 v 10:13 | Reagovat

Jejda :-))) ....tohle dobře znám :-)))

Již od útlého věku jsem postižen neoblomnou touhou,  vymáchat si rypák v každé kaluži.

Naštestí je už mým životním cílem nesmrtelnost a fialová bista prasátka Porkyho :-//

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx