Když žena opustí muže.

21. září 2008 v 16:32 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Abych byla spravedlivá, krátce povím příběh, který se stal, ale podrobnosti znám z doslechu nebo odpozorování osob zúčastněných.
Byla jedna zámožná rodina, vlastnila menší prosperující továrnu, pěknou vilku se zahradou - dále nevím, zda ještě něco, ale předpokládám, že určitě dost.


Měli jediného syna, který si vzal celkem chudší, ale rychle se přizpůsobivší mladší ženu. Porodila mu syna a dceru. Žili celkem spokojeně, tedy navenek, ale žena zřejmě trpěla hlavně tím, že po znárodnění továrny již nebyli tak vysoko na společenském žebříčku. Zůstala jim jen ta vila se dvěma byty a zahrada.
Projevila se také výchova jedináčka, který po ženě požadoval jednoznačně poslušnost, musela být v domácnosti, ač on již takový příjem neměl a do zaměstnání mohla jít až děti odrostly. Také se to projevilo na pracovním zařazení. Měla sice ekonomickou školu, ale práci dlouho nedělala, takže trvalo dost dlouho, než uspěla.
Dlouho ale netrvalo a projevil se tvrdý přístup manžela i tchyně k manželskému životu a milá paní se zamilovala do obchodního zástupce jedné firmy a od manžela doslova utekla. Dětem slíbila, že se pro ně vrátí až bude řádně bydlet. Pán byl sice rozvedený, ale bydlel jen v podnájmu v jedné místnosti a děti by sotva měly dobré podmínky k životu. Paní o děti stála, bojovala o ně, ale manžel nekompromisně odmítl děti vydat. Těm namluvil, že matka o ně nestojí, zadržoval poštu, kterou posílala, když měla přijet na ohlášenou návštěvu, odjel s dětmi někam pryč.
Obvyklé obstrukce. Neměl to také sice lehké, ale dokud měl matku - jeho otec již nežil- šlo to a děti již byly ve věku, kdy se o sebe uměly dost postarat.
Když konečně proběhl rozvod, který také muž protahoval, neměly už o styk s matkou zájem. Jak to bylo s nimi dále, již nevím. Syn žije a spravuje majetek, který dostali po změně režimu zpátky, továrna prosperuje. Dcera je vdaná, dále již mi není nic známo. Ta paní prý před několika lety zemřela na rakovinu, její býv. muž zemřel na infarkt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 22. září 2008 v 11:48 | Reagovat

Když muži uteče žena je to asi zlé, když ale žádnou neměl, to je teprve věc.

Měl jsem známého, byl o 16 let starší.  V roce 1951 ho zatkli a za blbost zavřeli na 16 let. V kriminále se dostal do stávek a "vzpour" ( proti zacházení a mizernému jídlu ) a dostal postupně ještě další 6 let. Nakonec byl v r. 1962 podmíněně propuštěn. Byl ročník 1924 a nejlepší lidská léta prožil za mřížemi. Samozřejmě na něj známost nečekala a jediný rozumný kontakt se ženou, měl s matkou. Myšlení se mu vůči ženám zastavilo v r. 1951. Když se vrátil, bez vlasů, s polovinou zubů, kompenzoval si tamní hlad a ihned ztoustl, o nějakou módu se nestaral. Neměl u žádné "mladice" ( tak jak ji choval v paměti ) žádnou šanci. Stárnoucí matka mu to také neulehčila. Když se s nějakou seznámil, sepsula ji a byl konec. Když se i proti její vůli seznámil, zavolali si tu známost stbáci, protože byl sledován až do r. 1989 a byl taky konec.

Později, když matka potřebovala pomoc, už neměl ani čas na seznamování. Když mu matka zemřela, musil se starat o nějaký výdělek a důchodové pojištění, protože mu započítali jen něco z trestu do důchodu. V baráčku se následujících  25 let neuklízelo, v podstatě řádně nepralo, chlapík z maturitou, třemi cizími jazyky dosloužil důchod, jako pomocný laborant.  Žil jako bezdomovec. Měl 20 psů, ti ho milovali, ale dokousali každého, kdo se přiblížil na 10 m. Choval to na potvoru veřejnosti. Snažil jsem se mu pomoci, vysvětlit, že se doba změnila, dostal restituci asi 800 000.-Kč. Měl ještě jiné příjmy

z patentů a celkem asi 1,6 mil. v hotovosti na různě výnosných vkladech ( to jsem zjistil až později ). Když jsem tu věc s ním po několikráte probíral, jako člen městské rady odbyl mne slovy, co ti dali, abys mne ukecal. To mne od něj na dost dlouho vzdálilo. V r. 1970 mi pomáhal zdarma se stavbou domku a zůstal jsem mu za tu službu dlužen.

Onemocněl reumatismem a saniťáci ho musili vytáhnout z baráčku oknem, protože se tak zaházel metrovou vrstvou "pokladů" , že na projití s nosítky nebylo pomyšlení.

Poslal mi z nemocnice vzkaz. Navštívil jsem ho, sehnal mu bydlení v Domě s peč. službou na dobu určitou, aby se mohl jeho baráček vyklidit, adaptovat, vymalovat k nastěhování. Rozpočt dělal asi 250 000.-. Měl jsem vše předběžně domluveno. Navrhl jsem mu, že baráček koupím za adaptační náklady a nechám ho tam do smrti zdarma bydlet ( to jsem nevěděl, že má dost peněz ). Odmítl, že nekrade a takové opravy si nepřeje. Z Domu byl odvezen záchrankou pro selhání srdce. Návrat byl vyloučen, pouze do DD s trvalou péčí. Sehnal jsem přes své známé urychlené umístění a ležel v DD Sokolnice. Tam jsem za ním jezdil a vyřizoval jeho věci. Domek jsem nouzově zpřístupnil, vyházením 80 popelnic svinstva. Jeho důležité papíry jsem vzal k sobě včetně příručního tresorku, kde byly doklady ke 1,3 mil. Kč. Vedl jsem mu o věcech (SIPO, a jiné výdaje s DPS ) záznamy a vyúčtování svěřených peněz. Po dvou letech v DD, jsem  mu předal sešit a navrhl, aby do něj napsal, jak si představuje naložení s jeho majetkem tak, aby měl poznámky pro notáře v případě pořízení poslední vůle.  Bylo mu 81 let a vyhodil mne s tím, že chce co nejdřív všechny papíry přivézt. Dovezl jsem žádané věci a na podpis to předal. Rozeřvaly se na mne ošetřovatelky z DD, proč to dávám jemu, že je na to kancelář, že i když jsem nemanželský syn, musím se řídit podle DD. No to mi dodalo, pohádal jsem se s nimi parádně. On se je uškliboval, tak nevím co nažvanil či za tím bylo. Už jsem tam nejel. Odvezli ho opět do nemocnice a tam zemřel. DD mne pozval na soupis svršků a vypravení prohřbu, protože jsem se mu do vyplňované přihlášky do DD podepsal

jako vypravitel pohřbu. Věřil jsem, když mne ubezpečil, abych neměl starost, že na to bude myslet. Vypravil jsem pohřeb, obstaral pomníček, zalepil 25 500.- Kč. Vyzval mne notář, abych doložil všechny důležité údaje k soupisu z DD.

Nakonec si ověřoval, kdo jsem a zjistil, že nemám žádný příbuzenský vztah, nejsou zákoní dědicové a vše propadá státu. Byl jsem ještě činný v pozůstalostním odhadu domku, protože jsem měl celou dobu klíče ( 5 x to navštívili zloději ).

Nakonec mi odmítl stát, přebírající majetek proplait pohřební výdaje. Na moji důraznou žádost se uvolili vyplatit podstatnou část, ale autobus pro veřejnost do obřadní síně, kytici na rakev a další drobnější výdaje, jakož i jízdy autem odmítli. Tratil jsem na tom asi 10 000.- Kč. I tak může končit život člověka, který nemá ženu a potomstvo. Žena mi to zhodnotila, za dobrotu na žebrotu. Můj děda říkával, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

2 rucuk rucuk | E-mail | 22. září 2008 v 15:10 | Reagovat

Váš příspěvek je vlastně celý článek a měl jste ho napsat jako nový článek, je velice poučný a vůči vám smutný. Jsou lidé, kteří chtě nechtě zůstanou sami, podobný případ znám. Ta paní ještě žije, po restitucích je poměrně zámožná a najednou o ní příbuzní ví, ale jen na návštěvy a že jí konečně  zařídili lůžko  nemocnici -LDN. Nemají prý možnost se o ni starat, ale její majetek jako jediní příbuzní zdědí.

Tvrdí, že nemá peníze, žádala sice  nerada, ale nakonec ano o příspěvek na bezmocnost, něco dostala, ale tím, že je v nemocnici o to přijde. Přestala jsem se o vše starat, nejsme příbuzné, jen  sousedky, tak bych byla nerada, aby nás někdo podezříval ze ziskuchtivosti. Vaše žena má pravdu, ale člověku to nedá, znám to.

Ten člověk byl zřejmě náramný sobec, těžký život jej zatvrdil, lidem asi nevěřil. Možná je to tvrdé, ale měl jste ho nechat, jak jste zjistil, že má dost financí, ať se o sebe postará.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 22. září 2008 v 19:37 | Reagovat

2 rucuk

Nechtěl jsem Vám ulehčit hodnocení. Teď mohu napsat doplňující informace. Byl totálně nasazený v Brně. Při frontovém přechodu Němců, k obraně festungu Brnom, byly

zmobilizováni i slovenští Maďaři z Žitného ostrova.  U nás 20 km pod Brnem, už viděli nesmyslnost vojenské aktivity a hledali únik. Uměli najednou slovensky a hledali civil. Zmíněný chlapík jménem Jara, ho sehnal  pro 8 chlapíků. Dali mu co měli, mundury, bednu střeliva, samopaly a pistole, bednu ručních granátů. Byl středoškolák strojař, věci si prohlédl, nakonzervoval a uschoval na půdě pod senem. Měl pocit kluka, který má něco co jiní nemají. Bylo mu 21 let, prodělal krátký vojenský výcvik a asi se někomu v partě svěřil, že něco má. Po únoru 1948 ho za řeči vykopli z technické kanceláře do výroby. Uměl a vydělal si, ale poslali na něj normovače. Zmařil časový náměr a odmítl práci svévolně zúkolovanou. Stal se tak vůdcem stávky v dílně. Byla mu provedena domovní prohlídka a nalezeny věci ze zrušené otcovy klempířské dílny ( otec mu zemřel za války ). Sám vyráběl vrtulkové pračky, odlitky z autopístů si dělal sám a v práci je opracovával. Měl koupeny světelné el. motory bez povolení a byl označen za podnikatele na černo. Byl zatčen aby nemařil vyšetřování. Mezi tím se nějak StB dověděla, že neodevzdal zbraně po okupantech. Udělali mu druhou prohlídku s minohledačkou a našli, 5 pistolí, 3 samopaly a asi 800 nábojů s bedničkou obranných ručních granátů. Vše německého původu ve funkčním stavu. Když ho řádně zmlátili, dali mu návodnou otázku, ty zbraně byste nepochybně použil proti nám. Neudržel se a přitakal slovy , kdybych je měl v ruce, tak hned. Dostal novou nakládačku a k podpisu protokol, jde bylo zapsáno, že se chystal hospodářsky a ozbrojeným bojem rozvrátit a svrhnout státní moc. Za to mu soud napařil 16 let. Matka zůstala sama bez příjmu, jen s kouskem pole. Živořila 11 let, než se vrátil. Jeho popis kriminálů a táborů, kterými prošel, by byl na knihu.

Jen nerad a opatrně o tom mluvil. O ženách smýšlel, jako o "potřebném mase". Nevěřil nikomu, protože ho okradli i propuštění spoluvězni. S mým tátou se dobře znal a vážil si ho ( bylo mezi nimi 17 let ) a ten vztah přenesl i na mne. Hodně mi pomohl a poradil v době potřeby a chtěl jsem mu to nějak vrátit. Závazek jsem vyrovnal dostatečně. On nebyl zlý člověk, to z něj udělala společnost a 40 let policejního sledování.

Zkrátka jeden zničený život.

4 rucuk rucuk | E-mail | 22. září 2008 v 22:12 | Reagovat

Máte pravdu, mladý člověk udělá z naivity různé hlouposti. Netuší, že existují bonzáci, kteří mu třeba i závidí, tak se to pak rozvine v případ, který přeroste v aféru. Lidi ví, že něco dělají zbytečně, ale nedá jim jakési podvědomí zcela se odtrhnout. Tím myslím vaši vděčnost tomu člověku. Aspoň máte čisté svědomí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx