Růža a Jenda.

18. srpna 2008 v 11:44 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Jak jsem již psala, Růža ovdověla, když jí bylo 25 let a měla syna 1,5 roku starého. Chvíli byla u rodičů manžela, ale v domě jejích rodičů byl docela pěkný byt přes chodbu od rodičů, tak se k nim nastěhovala. Pomáhala v domácnosti, starala se o chlapce. Měla sice dost nápadníků, většinou vdovců, obchodníků a pod., kteří si ji chtěli vzít, ale ona už nechtěla děti, byla po operaci nezhoubného nádoru v břiše a také se nechtěla odstěhovat od rodičů.


Přes válku měla nějakého milence, ale to skončilo s koncem války. On odjel pryč, chtěl ji sebou, ale hlavně kvůli synovi opět nechtěla odejet. V roce 1947 za ní začal brousit mladý kluk, který se vrátil z války přes Duklu a protože byl totálně nasazený, roč. 1921, naučil se pít.

Prý nešel nikdy do krytu, ale napil se alkoholu a zalezl ze strachu pod peřinu. Nejprve si z něj dělala legraci, bylo jí 37 a jemu 26 let. Nedal však pokoj, byl u ní jako doma, sliboval, že když si jej vezme, nebude pít. Samozřejmě střízlivý, jak už to bývá byl velice hodný, alespoň jako mladý a ve středním věku.
V roce 1949 byla konečně svatba. Jan byl v evangelické církvi, Růža v českobratrské, do které přestoupila kvůli 1. manželovi z katolické církve. Jak vidno, nedělala si s tím problémy. Jan si domů přivedl pana faráře, aby ji přemluvil k sňatku. Povolila. Bylo to určité zajištění, zůstala v domácnosti, starala se vlastně o celý dům. Byla tam sice dělba práce, ale třeba prádlo prali pro celou rodinu, tedy i prarodiče. Štěstí, že Růža, která za války chodila pracovat ke Skratům, výrobcům praček dostala levně koupit pračku, která sloužila velmi dlouho a pomohla od největší práce při praní.
Ještě k tomu věkovému rozdílu. Nevím, jak jinde, ale pokud by Jan nepil, život by byl docela pěkný, takový klidný, ale jeho náchylnost všem otravovala život a také jeho kouření.
Proto se nikdo ani nedivil, že Růža Jendu přežila o dost let. Zemřel totiž na rakovinu v krku a průduškách ve svých 72 letech - Růženě bylo 83 let , když znovu ovdověla. Zemřela v prosinci, měsíc před svými 90. narozeninami.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lin Lin | 20. srpna 2008 v 10:36 | Reagovat

Zdravím vás, paní Růženko a přeju radost při psaní článků i nad čtením komentářů.  :-)

2 Lin Lin | 20. srpna 2008 v 10:44 | Reagovat

Sem vám ještě nic nenapsali, takže budu jako první.

Povídání ze starých dob je prospěšné a to už jen proto, abychom si nemysleli, že se "špatně"  žije jen nám - v téhle době.  Každá doba totiž sebou nese svoje.

3 rucuk rucuk | E-mail | 20. srpna 2008 v 11:46 | Reagovat

Děkuji Lin, nečekám, že na každý článek bude nějaká odezva. Někdy ani není co k tomu povídat.  Bylo mým záměrem podat jen obrázek z min. životů, dokázat, že v každé době měli lidé skoro stejné starosti a také jiné. Jak kombinované byly události, jednou nahoru, jednou dolů.Neuvedla jsem tam, že strýček Jenda by se možná odnaučil pít, ale kvůli výdělku šel v 50. letech do dolů a tam se pilo, znáte to. Po návratu zase dělal údržbáře v Masně, dostal se levně k salámům a pod., ale zase to pití. Řezníci tak asi otupovali to zabíjení zvířat. Byl vyučený instalatér, ale uměl snad desatero řemesel. Musel mít však aspoň to pivo nebo trochu vína na aktivaci svých schopností.  Dávala jsem si pozor, abych si nenamluvila alkoholika. Naštěstí ne.

4 Lin Lin | 20. srpna 2008 v 13:46 | Reagovat

to [3] rucuk :

Ony ty "odezvy" jsou tak trochu závislé na ročním období. Teď je léto, doba prázdnin a tak je mnoho čtenářů někde venku :-)

A máte pravdu...naši předkové měli sice jiné starosti, než my, ale netroufala bych si nikdy tvrdit, zda byly menší nebo větší.  Ty "osobní, vztahové" - ty se asi nemění vůbec.

5 yopa yopa | 21. srpna 2008 v 11:16 | Reagovat

Dokážete neuvěřitelnou věc, po přečtení nevím jestli je to smutný, nebo veselý příběh...

6 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2008 v 14:45 | Reagovat

Díky za uznání, ani mě to nenapadlo. Snad je to tím, že mám díky dětství takovou povahu - veselou i smutnou. Mám to prostě v jednom pytlíku, jak se říká. Mezi lidmi působím takovým tím ukecaným, žertujícím tónem, snad šibeniční humor, doma to už tak moc není. Jen s dětmi jsem nikdy nebyla smutná. Chtěla jsem jim vynahradit, co mi chybělo.

7 yopa yopa | 25. srpna 2008 v 10:47 | Reagovat

[6] rucuk : krásný způsob jak se vyrovnat s minulostí, přeji spoustu veselých dní .

8 divenka divenka | E-mail | 26. srpna 2008 v 18:25 | Reagovat

Krásné vzpomínky, připomínáte mi moji babičku, takéona nám vyprávěla o svém dětství poutavě a s nostalgií. A taky úžasně vařila. Bohužel moje matka z jejích dobrot nic neumí a tak já jen vzpomínám a nyní jsem na vašem blogu i něco z těch dobrot našla.

9 rucuk rucuk | E-mail | 29. srpna 2008 v 15:51 | Reagovat

Svým vnoučatům jsem neměla moc příležitosti vyprávět, jen když někdy u nás přespala jako malá. Oba starší synové jsou totiž přiženění do domu svých žen a jejich rodičů a my jsme takoví sváteční prarodiče, kteří nastoupí až když nemá čas někdo v domě. Ale mě nebylo líto času, kdy byli kluci malí i dospívající a povídali jsme si hodně. O všem možném tedy i o vaření a pak jsem je tahala sebou do kroužku samých děvčat - dívčího klubu, kde byla náplň: stolničení, vaření, základy pletení, šití, návrhy modelů a jejich ušití, mezitím jsme měli pohybovou výchovu, předvádění modelů a navíc jsme brali základy tanců - všechno mé oblíbené činnosti. No a oni postupně  byli se mnou, dovedli se pohybovat mezi děvčaty a něčemu se i přiučili. Pár receptů hlavně od mé tchyně bych příležitostně mohla uvést, přestože k tomu je určen jiný server.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx