.



Paní učitelka - moje láska.

16. srpna 2008 v 20:00 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Jmenovala se Ludmila Dvořáková a pocházela z jižních Čech. Když jsem ji poznala, měla kolem 20 let a docela smutný osud ..

Její snoubenec byl v květnu 1945 Němci zabit. Ona z toho onemocněla a rok nemohla učit. Pak šla učit do základní školy v Černovicích,kam chodily i dívky z Dětského domova, tedy i já.


Věnovala se učení a dětem svého bratra a již se neprovdala. Byla opravdu milá, citlivá, což jsem ocenila po smrti tatínka. Byla jsem ve třídě jediný polosirotek.

Zpívávali jsme před vyučováním různé písničky mezi nimi Osiřelo dítě. Jednou jsme to měli zpívat, ale já jsem se rozplakala. Děti řekly proč, paní učitelka se omlouvala, že to nevěděla. Pak už tuto píseň úplně vynechala z repertoáru.
Když byla jednou v prázdninách procházka, najednou mi vychovatelka řekla,že mám návštěvu, nebyl to nikdo jiný než paní učitelka. Donesla mi sáček bonbonů, o který jsem se samozřejmě rozdělila s děvčaty.Ale ta radost,že mám návštěvu! Jedinou za celou dobu pobytu.
Po mém odjezdu jsem jí napsala a ona mi psala krásné dopisy, co se děje v Domově, co dělají mé kamarádky a spolužáci. Na všechny svátky a odevšad jsme si posílaly pohledy. Když jsem se vdávala, poslala mi kromě přání i svatební dar .To nebylo zrovna obvyklé a já jsem se snažila jí také udělat radost dárečky.

Jak mě zarmoutilo po letech, kdy mi neodpověděla na vánoční pozdrav a později ani na dopis a pak jsem dostala dopis od jejího bratra, že našel mou adresu a tak mi píše o její smrti. Byla prý hodnou sestrou a tetičkou jeho dětem. Zemřela ještě poměrně mladá na rakovinu jater a dost trpěla. Smrt prý pro ni byla vysvobozením.

Proč musí zemřít lidé dobří a kolikrát prevíti ,kteří ubližují jsou nezdolní. Nemohu ještě teď o tom moc mluvit. Dodnes mne mrzí, že jsme se už nesetkaly, pořád to nějak nevycházelo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pharao 46 Pharao 46 | 16. srpna 2008 v 21:26 | Reagovat

Hezké myslím že někteří lidé se dovedou rozdat do slova a do písmene

2 Jeliman Jeliman | E-mail | 16. srpna 2008 v 21:43 | Reagovat

Velice hezký příběh, ze kterého přímo sálá Vaše dobrota!

3 masenka masenka | 16. srpna 2008 v 22:21 | Reagovat

ano souhlasím,moc hezké čtení ,jen mi je líto,že vzpomínka na vaše dětství,je  tak smutné,,

4 Vršecký Martin Vršecký Martin | 16. srpna 2008 v 23:22 | Reagovat

Moc pěkné. Je fajn, že z místních blogů vymyzeli Čunkové, radary, Unie a pod. klišé. Tyhle blogy mi nikdo nevezme, protože jsou tu fajn lidičky a Vy patříte mezi ně, Růženko.

Taky znám jednu bezva učitelku. Poskytla mi druhou šanci. Prala se za mne když jsem dělal lotroviny a vůbec neví, co mi tím dala. Nebo ví a nedává to znát. Je to prostě fajn baba.

5 rucuk rucuk | E-mail | 17. srpna 2008 v 13:55 | Reagovat

Děkuji za pěkná slova.Musím se přiznat, že článek o paní učitelce jsem málem nedopsala. Ani při vzpomínce na rodinné příslušníky, tedy kromě bratra, o kterém také napíši,protože naše soužití mezi příbuznými bylo zvláštní, jsem nebyla tak naměkko. Lidské osudy jsou rozdílné a přece v něčem podobné, že?

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 17. srpna 2008 v 14:13 | Reagovat

Autorce

Vaše postesknutí, proč musí umřít lidé dobří a prevíti přežijí vše, mi připomělo jakousi lidovou moudrost.

Člověk nemůže lehce  překročit své poslání. Posláním ženy jsou děti. Těhotenství je zvláštní stav, kterým se završuje vývoj ženy. Hormonální změny, běžné v těhotenství jsou možná potřebné i pro trvalé zdraví. Dobrovolné vzdání této specifické ženské role, může mít i vliv na další fyzický život. Vámi vzpomínaní prevíti obvykle projdou všemi fyzickými fázemi života, jeho zátěžemi i možnostmi, mají i jiné motivace a proto se života mnohdy i více drží. Může to být i tak, že k čemu má člověk přírodní předurčení, toho by se neměl vzdát, už ve svém zájmu.

7 rucuk rucuk | E-mail | 17. srpna 2008 v 15:01 | Reagovat

Souhlasím s vámi, že posláním ženy a vlastně podle mne největší radostí je mateřství. Při pohledu na dítě by měla matka vždy nejen když pěkně spinká a  vypadá tak nevinně na toto myslet. Nesmí jí být dítě na obtíž, mají si povídat, pak dítě nestačí z lobit, ale musí mít trpělivost, když má dítě mrzutou náladu, něco ho bolí. U mojí maminky to bylo vše dáno jejím předchozím životem , mládím, brzkým těhotenstvím, ale myslím,že pokud by žila později,kdy byly antibiotika a různé metody léčení, mohla přežít a 2 děti by jí určitě k naplnění života stačily. Vidím to u sebe, když jsem měla v 16 letech ložiskovou TBC myslela jsem, že už nikdy děti mít nebudu moci, abych jim nepřipravila  stejný osud, ale byla jsem negativní a jen díky tomu, že jsem byla dobře živena, ani později mi nedoporučovali lékaři nějaké hubnoucí diety, byla jsem jinak zdravá a na doporučení jsem dítě měla až v 22 letech, ne dřív. A mám syny 3 a jsem v pořádku, tedy kromě kloubů, což jsem  zdědila zase po předcích z otcovy strany, pokud mi paměť sahá.

8 hejtman Šarovec hejtman Šarovec | 17. srpna 2008 v 16:20 | Reagovat

Víte, učitelé a učitelky jsou vůbec zvláštním ukazatelem v našem životě. Mne jedna z těch dobrých duší v době těsně po válce připravila ke studiu na gymnáziu, přesto že jsem měl mnohé nedostatky. Díky její pomoci jsem byl přijat! Později jsem sice musel přejít na Jednotnou školu, ovšem tento morální dluh jsem cítil celý život. Jsem rád, že se mi dostalo možnosti ho splatit. Jako novinář jsem navázal kontakt s jednou starou paní učitelkou a pomáhal jí s psaním článků o jejím bývalém bydlišti na Bítově. Byla to hezká spolupráce  a já jsem snad částečně vyrovnal svůj dluh. Mám z toho hezký pocit.

9 rucuk rucuk | E-mail | 17. srpna 2008 v 16:49 | Reagovat

Ještě jsem si vzpomněla na jednu okolnost.Když jsem přijela do Zábřeha a nastoupila do 3 třídy obecné, bylo velkým překvapením, že jsme měli za třídní učitelku Věru Dvořákovou.Sice se v dalším roce provdala, ale hodná byla a milá, měli jsme ji moc rádi. Jméno Dvořák mě provázelo vlastně celým životem: Měla jsem kamarádky z rodiny Dvořákových , v 9. třídě profesora matematiky a třídního Václava Dvořáka, naše pěvecké duo s kamarádkou doprovázel na harmoniku Alois Dvořák, v souboru byli 2 Dvořáci- muzikanti a k dovršení v souč.době bydlí náš syn v bytě Dvořákových. Asi je jich na Moravě dost.Ta moje milovaná učitelka byla Ludmila a na její svátek 16. září jsem se vdávala.

10 rucuk rucuk | E-mail | 16. září 2008 v 10:26 | Reagovat

Tak jsem si dnes vzpomněla na paní učitelku. Škoda, že jí nemohu popřát k jmeninám. Máme dnes výročí a muž mě rozesmál hned ráno: objevil se v kuchyni v pyžamu s černou páskou na rukávu - smutek nad tím, že mě má na krku již 47 let. Kde ji vyhrabal, to nevím. A na oslavu budeme mít k obědu halušky s brynzou, kostičkami špeku a cibulky. To je jídelníček!

11 rucuk rucuk | E-mail | 8. května 2010 v 23:19 | Reagovat

Je to v dnešních dnech 65 let, kdy moje paní učitelka přišla o snoubence.  Už tam někde jsou spolu,  i když po mnoha letech. Jak jí muselo být- mladá, zamilovaná a právě na konci války se její   život tak změnil. Dávala potom lásku dětem ve škole a ve své , vlastně bratrově rodině.

12 Zdenka Zdenka | 9. května 2010 v 16:19 | Reagovat

Moje matka byla učitelkou.

13 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. února 2011 v 21:54 | Reagovat

Někdo sem dal komentář, který jsem smazala, protože urážel tuto vzpomínku. :-x

14 Zdenka-matka Zdenka-matka | 12. srpna 2011 v 21:46 | Reagovat

[13]: Proč? A zrovna zde? Nechápu.
Listuji těmito stránkami a vzpomínám na nelehkou dobu (pro mou rodinu) v těch dnech před 3 lety.... A zde se hovořilo o životě, radosti, smutku,... pomáhalo mi to.
Jdu listovat dál.

15 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 21:57 | Reagovat

[14]:Blíží se datum, kdy nám paní učitelka posílala svatební dar, zrovna na svůj svátek. Škoda, že nemohla tehdy přijet, zrovna začal školní rok a ona měla většinou prvňáčky. Mě učila vlastně dva roky. Krásné roky dětství, i když smutné víc než radostné.

16 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 20:41 | Reagovat

Milá Růženko, takový smutný čtení na večer... Píšeš moc hezky.

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 21:31 | Reagovat

[16]:Díky, ale když to tak po sobě čtu, není mi zrovna do úsměvu. Doufám, že se mi nebude něco nemilého zdát.

18 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 21:34 | Reagovat

[17]: To já cítila hned "v kostech", ještě než jsem začla číst 1. článek... Je to takové chvílemi dost neveselé... Neboj, zdá se ti budou jenom hezký věci. Fakt! :-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 22:20 | Reagovat

Poslala jsem ti jiný článek, který mapuje mé dětství a má název Kde jsi maminko-jako první díl povídky na pokračování- ty další  jsou už o někom jiném.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx