.

Chtěla bych podpořit akci, kterou na svém blogu "rozjela" Kitty a to na téma článků různých blogerek a blogerů Věřte-nevěřte. Víte-li o nějakém zajímavém článku, který by se do této kategorie hodil ozvěte se na http://diviznacka.blog.cz/ nebo na její email, případně zprávu autorovi, které jsou u ní k dispozici. Tam se dovíte bližší. Je to možnost upozornit na zajímavé články blogu- klidně i svoje.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Můj bratr Slávek

17. srpna 2008 v 14:47 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Narodil se také v Bošanech a odstěhoval se s rodinou do Čech.Při onemocnění maminky, když jsem jako malá šla do dětského domova v Brandýse nad Labem, ho k sobě vzala matka tatínka.On byl takový baslíř chlapec.


Když jsme ještě žili všichni společně ve Zruči, já byla tak dvouletá on o rok a půl starší, hrávali jsme si spolu tak, že on svým autíčkům chtěl přijít na kloub, rozmontoval je, ale dohromady samozřejmě nedal. Zkoumali jsme spolu, proč moje panenka mrkací, s celuloidovou hlavičkou, vycpaným tělíčkem látkovým, mňouká mama..Podařilo se mu rozpárat zádíčka a najít tu mačkací příčinu, ale oba jsme museli jít do kouta klečet za pokažení panenky. Maminka byla velice manuálně zručná, tak panenku spravila. To jen taková kusá vzpomínka, pak jsme se viděli už jen v jeho 5 letech chvilku.Byl už trvale u babičky na Moravě a já putovala z domova do dětského domova.

Z počátku po mém příjezdu k prarodičům jsme se zvlášť moc nebavili, ale pak jsem zapadla do jeho party.Byli to správní kluci a tak se divím, že jsem do žádného z nich nebyla ani zakoukaná. Lezli jsme po stromech, jezdilli na saních,kde se dalo, u jednoho z nich na zahradě vařili buřtguláš, skákali do pilin ze šopy u dědečka v objektu Dřevotvaru, znárodněném dědově stolářství a různá alotria tropili. V nedělích, kdy pršelo, jsme u babičky v kuchyni hráli žolíky, vole lehni a pod. hry.
To tak do doby, kdy Slávek skončil základní školu. Pak šel na průmyslovou školu automobilní dopravy, kde sice ze začátku lajdal a babička mu připomínala, že je sice nadaný jako tatínek, ale lajdák jako on. Co po něm nezdědil byla ta lehkovážnost ve vztahu k děvčatům. Byl až moc slušný, i když správně zvědavý a každou chvíli zamilovaný spíše platonicky. Dokonce před vojnou chodil 3 roky s děvčetem zcela vážně a zakládal si na tom, že po ní nic kromě líbání nechtěl. To té známosti asi zlomilo vaz -jak se říká.
Dodržoval slib, že spolu nebudou ani na vojně nic mít a než se vrátil, byla zamilovaná a pak vdaná za jiného. No, to je jen takové odbočení pro vykreslení povahy bratra.
My jsme spolu vycházeli dobře, rozumněli jsme si, i když bylo období, kdy na mě zkoušel zápasnické chvaty, až jsem ječela,ale to prý bylo v rámci toho, abych se uměla bránit příp. napadení. Byl mým průvodcem na čaje, které pořádala jejich škola pro své studenty. No neměli tam děvčata a já jsem ráda tancovala. Hlídal mě jako Cerberos.S ním tam, domů s ním a mezitím nikam ven , ach jo.. Všechno bylo na něco dobré.
Dopadlo to ale nečekaně, když se vrátil z vojny. Začal už prý na vojně zpívat, aby se ulil, tak v sobě objevil talent a já zpívala ve škole, ve sboru i sama, duo, trio, no, co kde šlo. Tak mě stáhl, abych kromě souboru, kam jsem chodila dvakrát týdně ještě zpívala s ním ve vesnické kapele v Rovensku, blízko Zábřeha. Jezdili jsme na zkoušky na dvousedadlovém manetu, já v sukni bokem, to by už dnes asi nešlo. Byly to 3 km. No, vydrželo to jen jednu sezonu, protože jsem se ve 21 letech vdala.
Na svatbu jsem pozvala 2 kamarádky, protože bratr podmítl jít mezi samé kluky z příbuzenstva. Byl mezi nimi jako paša a pro jednu se nakonec rozhodl. Pro moji býv. spolužačku, kamarádku , výbornou ženu, kterou si po roce vzal, žili spolu velmi dobře, vychovali 3 děti , ale jak říkám, po čem nic, tomu se nic nestane, ale Sláva měl velkou smůlu: zlomil si při naskakování na kolo krček, dali mu endoprotézu, měl nějaké léky na ředění krve, ale také je možné, že bylo srdíčko moc namáhané a přestože již docela pěkně chodil, našla jej žena 5 dní po mých narozeninách, kdy mi byl ještě u nás popřát mrtvého v síni bytu.
V bundě , s mobilem v kapse s kňucícím pejskem vedle. Byl tak klidný, jako by spal. Nemohla jsem se na něj jít podívat, seděla jsem v kuchyni doma na židli nebyla schopna jít. Syn mi přišel řící, že již Slávka stejně odvážejí. Chtěla jsem si jej pamatovat živého. Byl vlastně poslední nejbližší člověk z mé rodiny -tedy kromě manžela a našich dětí. Se švagrovou, které stále moc chybí se dále stýkáme, aspoň máme někoho z naší generace, koho počítáme do rodiny.
Slávkovi by bylo letos v červenci 70. Už jsme jeho narozeniny neoslavili!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 N.D. N.D. | E-mail | Web | 17. srpna 2008 v 18:01 | Reagovat

Píšete moc hezky a docela Vám rozumím.

2 rucuk rucuk | E-mail | 17. srpna 2008 v 18:33 | Reagovat

Děkuji, ale mám dojem, že píši dost heslovitě. Neumím totiž něco napsat nanečisto a pak opsat, protože bych to zase napsala trochu jinak. Píši vlastně podle skutečných událostí a jen některé detaily jsem musela domyslet podle povídání a kusých poznámek v rodině.

3 N.D. N.D. | E-mail | Web | 17. srpna 2008 v 19:41 | Reagovat

Je to Váš úsporný styl. Píšete tak, jakobyste vyprávěla a mě se to dobře čte.   Myslím si, že psaní na PC umožňuje 2 v 1.

Psaní nanečisto i načisto je zde v jednom, protože můžete upravovat věty mazáním, rozšiřováním a jiným pilováním.

4 rucuk rucuk | E-mail | 17. srpna 2008 v 21:15 | Reagovat

N.D. máte pravdu.Vzpomínám si, když jsem dostala na psaní v kanceláři  elektrický stroj a tak lehoučce se na něm psalo, nechtělo se mi psát ručně skoro nic. A teď nejen, že lehce, ale i s opravami. Už když jsem měla obchod a syn mi udělal program na inventuru, bylo to precizní, měla jsem tam dané i rabaty k nákupním cenám a pod.  Při maturní písemce jsem napsala obsah knihy pro sebe - náhodou jsem ji četla nedávno sice ve slovenštině, ale pamatovala jsem si ji dobře a kamarádovi jsem ji napsala na piják tužkou, on to nečetl. Vím, švindl, ale on byl německé národosti, doma mluvili neměcky, tak mu moc čeština nešla. Stejně se pak odstěhovali a je tam dosud. Mluví česky dobře, překládal u výslechů u českých delikventů. Měl dvojku z písemky a to tam musel udělat nějakou chybu,aby to nebylo nápadné.  Tak jsem toho tady teď napsala páté přes deváté,že.No nevadí, snad podruhé to bude dobré.

5 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2008 v 10:44 | Reagovat

Omlouvám se za případné chyby, možná někde neklepnu čárku a tak věta nemá takový smysl, jaký bych chtěla, občas vypadne písmenko nebo začnu psát větu se středním rodem a skončím mužskou koncovkou slovesa. Je to tím, že po sobě někdy hned text nepřečtu, pošlu jej a chyby jsou na světě. Snad mi to, zvláště pí. učitelky ,prominou. No vidíte, zase jsem vloženou větu neoddělila čárkami.

6 rucuk rucuk | E-mail | 18. ledna 2009 v 17:30 | Reagovat

Vrátila jsem se k tomuto článku o bratrovi, abych si oživila vzpomínku na  něj po dvou letech od jeho skonu. Bratříčku, vzpomínáme všichni a litujeme, že již nejsi mezi námi.

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 8. října 2010 v 17:00 | Reagovat

Po dalším roce, ne v den úmrtí, ale v měsíci před památkou zesnulých musím na bratra vzpomínat, protože jeho ženu čeká tatáž operace. Věřím, že vše dopadne dobře a bude tu běhat ještě dlouho a lépe.

8 Otavínka Otavínka | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 19:07 | Reagovat

Milá Růži, co znamená "on byl takový baslíř chlapec." ? :-)

9 Johanes Johanes | E-mail | 7. března 2014 v 18:16 | Reagovat

[8]:...Otavínko,u nás ve Slezsku se zase říká " bajslíř".To je člověk takový Franta montér.Na vše co příjde rozmontuje,rozebere a zpravidla nesloží dohromady,jak to Růža popisuje... :-)

10 Otavínka Otavínka | Web | 8. března 2014 v 0:35 | Reagovat

[9]: Moc děkuji.Něco jako Pat a Mat v jedné osobě, že?

11 Johanes Johanes | E-mail | 8. března 2014 v 15:21 | Reagovat

[10]:...ano nějak tak.Já jsem jako malý kluk rozebral co se jen dalo.Největší průšvih byl,když jsem máme rozmontoval kolo a ona zrovna potřebovala ujet do obchodu...moje stařenka mi často říkávala,když na mně ze zádu pohlížela" synku,ty si bajsleř". :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 21:41 | Reagovat

[11]: Jo, ale bratříček se tak vypracoval, že jako dospělý uměl spravit na co sáhl. Zvlášť auto, vlastně vše co mělo kola, případně i motorek. Ale naučil se šít i na stroji, uměl stříhat i střihy na prádlo. Své ženě, která pro větší objem prsou nemohla sehnat pořádnou podprsenku, klidně ušil i opalovačky a mě k vodě také, jen o trochu menší než jí. Já jsem si nakonec šila na sebe i na kluky také. Chce to drzost, odvahu, prostě chtít...základy jsem měla od našich. Ti si pozvali švadlenu, ta pošila co potřebovali, ale obšívání, stehování, lemování, to byla moje práce. Je vše dobré, co člověk od dětství okouká. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx