.



Karolova svatba- čtvrtá u sousedů

26. srpna 2008 v 16:00 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Maričin bratr se jmenoval Karel a namluvil si děvče z Prahy, tedy téměř z opačného konce republiky.Ivana byla vyučená zlatnice, on středoškolák, tedy si dost rozumněli po této stránce nebyl problém. Snad jen v její rodině, která byla taková dost důležitá.No, jak se to vezme, tatínek byl vedoucí u firmy, která zajišťovala dálkové spojení i mezinárodní , maminka nevím, ale dost si na jeho postavení zřejmě zakládala.


Svatbu museli udělat Karlovi rodiče, z Prahy přijeli raději na Slovensko. Svatba se konala v únoru l984, což si dobře pamatujeme, protože jsme jeli přát tatínkovi k 70. narozeninám. Náš synáček nejmladší byl s námi, byl v tom roztomilém věku bez měsíce 4 roky, dva starší nebyli doma, takže nemohli jet.Bylo nás zase kolem 100, ale mnohem střídmější a zdálo se mi, že i méně veselé.
Jako by ti svatebčané byli rozděleni do dvou táborů. Ženichovi hosté na jedné straně sálu- , tabule byla do U kolem tanečního sálu- nevěstini hosté na druhé straně. Nemohli se smířit s tím, že je sled jídel dán a chtěli si poroučet jako v hospodě. Divili se, že tam není výběr vín, jen tvrdý alkohol a nealko, pivo. Kávu by byli chtěli hned po obědě, no myslím, že jim vyhověli, ale sled to přece jen narušovalo. Navíc se bavili jen mezi sebou.
No , kdyby nebylo příhody s naším malým, moc bychom se asi nezasmáli. Měli tam tedy moc dobré cukroví, ale nejlepší byly nepečené marcipánové rohlíčky s konci namočenými v čokoládě. Na každém stole byl velký talíř s různými druhy a náš synáček neměl nic jiného na práci, než si popolézt k dalšímu stolu a vybrat si právě tento druh cukroví. Všimli jsme si ho sice, že se někde ztratil pod stolem a hned ho nenápadně sledovali, ale mama nám řekla, ať ho necháme, že to pak z kuchyně doplní.
Všude si z toho dělali legraci, jen právě u pražského stolu kroutili hlavami, co to dělá. Nechali ho však pokračovat.
Nakonec jsem ho vzala za ručičku, v kuchyni vyprosila talíř s rohlíčky, vodila ho kolem stolu a ptala se ho, kde si je bral. Obešli jsme vlastně celý stůl, stačil to vybrat téměř u všech stolů. Divím se, že mu nebylo zle. On si to však dával bokem a pak se pochlubil, že to má v kapsičce. No nazdar! Pár jich tam měl , poněkud pomačkaných.
Jídlo nevypisuji, jídelníček obvyklý, jen ne tak přeplněný. Co dodat k novomanželům. Byli to hezcí lidé, ona modrooká blondýnka, on překvapivě také po otci blonďák s modrýma očima, na rozdíl od tmavovlasé maminky a sestry. Přestěhovali se do Prahy, měli 2 kluky. Za pár let se však Karol vrátil domů, rozvedený, bez dětí, zatrpklý, pak se sice oženil znovu, ale opět to asi nedopadlo. Byl již zcela jiné povahy. Nevím, moc jsem se s ním již nesetkala a vyptávat jsem se nechtěla. Zvláště po smrti jeho otce a pak sestry, kdy jeho mama již nesundala černé šaty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx