Jedna obyčejná svatba.

26. srpna 2008 v 17:00 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Počátkem července jsme se domluvili s Janem, že se v září vezmeme. Příbuzní, u kterých jsem žila od svých 8,5 let možná už čekali, kdy z domu vypadnu. Dokonce nám pomohli domluvit podnájem u jedné paní, která jela za dcerou a byt 1+1 s větší předsíní, malou verandičkou nechtěla nechat prázdný. No, na Slovensko mě naši nechtěli pustit ukázat se rodičům, že to jsou zbytečné výdaje.

Tak jsem si nechala šít bílé krátké- midi - šaty, lodičky mi slíbil dovézt z Košic Jenda. Jel na konci července domů, tak před odjezdem jsme se u nás doma zasnoubili, oslavili jeho 22 narozeniny a odjel.
Po návratu jsme zařídili svatbu na MěNV a v kostele. Jeho rodina by svatbu neuznala, my jsme nechtěli kazit rodičům dojem, nakonec jsme oba křtění katolíci, o nic nešlo. Museli jsme si objednat noclehy v hotelu, mělo jich přijet ze Slovenska 8 a neměli by kde spát.
svatební dort
Teta nechala napéct pár dortů, drobného cukroví moc ne, jen prádelní koš koláčů, který upekly za pomoci babičky a sousedky v pekárně u Idesů - stará malá pekárna. Oběd a večeři jsme objednali také v hotelu, kde byly zajištěny noclehy. Doma byly připraveny párky, guláš, vepřové, knedlíky, zelí na občerrstvení po příjezdu hostů.
Přijeli k večeru v pátek, nabaleni jednak dárky - dostali jsme na dvoje cíchy, od rodičů ručníky froté, utěrky, nějaké prádlo. Oni totiž v té době stavěli dům a neměli moc. peněz. Nám ale na tom moc nezáleželo. Dovezli pár krabic cukroví, dortu, demižon vína, několik litrů barackpálinky. Myslím, ať toho nebylo, nebylo by možno dát výslužku ani hostům ani do zaměstnání, odkud jsme dostali lampičky do ložnice a ještě nějaké věci, už si to moc nepamatuji. Nebyli ale zvyklí naši hosté ze Slovenska, že je tady svatba už od dopoledne.
V 10 hod. jsme byli na úřadě a pak se šlo přes náměstí pěšky do kostela. Hned potom k fotografovi, také nedaleko a nechali jsme vyfotit všechny, protože nás bylo 22, zatím. V hotelu, který také byl blízko, pak byl oběd, v místnosti oddělené od vinárny. Měla jsem pozvané také dvě kamarádky, protože tam byli samí svobodní muži, dva bratři manželovi, bratr můj a bratranec. Bratr si jednu z těch kamarádek vybral a vzal,
No, po obědě se sedělo, povídalo, zpívalo. Věřte, že rodina ze Slovenska - mama, tata, bratr Štěpán, Ladislav, strýc manželův a jeho žena, bratranec se ženou, kteří zastupovali vlastně svoje rodiče -kmotry manžela -.zpívali písně jako nějaký sbor. Krásné, táhlé, my jsme pak začali také ty naše moravské, české i slovenské.
Po večeři pak do vinárny otevřeli dveře, byla tam hudba a my jsme mohli i tancovat. Muzikantům dali naši víno, bylo i sólo pro nevěstu a ženicha a tak jsme se bavili asi do půl noci.
Jídlo? Bylo obligátní, knedlíčková polévka, řízek, salát, mezitím, káva, zákusky, víno, slané pečivo. K večeři roštěná s rýží nebo vepřo knedlo zelo, dle výběru. Koláče, dorty. No stačilo nám to.
Rodina šla pak do hotelu spát, ráno přišli na snídani k nám. Odpoledne již zase odjížděli, takže opravdu ta cesta nebyla na dlouho. Naši jim dali jen nějaké jídlo na cestu a koláče. Ostatní se snědlo, jen snad pár kousků cukroví z naší kuchyně na ochutnání.
Jiná doba, skromná svatba, kterou jsme si dokonce zaplatili sami - tehdy nás to stálo 1500 Kč i s noclehem - ta hostina. Ostatní výdaje okolo dali moji příbuzní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 +rucuk +rucuk | E-mail | 22. dubna 2009 v 20:32 | Reagovat

Nepopisovala bych tu svatbu, je to jen pro srovnání. Byla v r. 1961 a už je s čím srovnávat - s těmi pozdějšími, třeba  na Slovensku.

2 Otavínka Otavínka | E-mail | 10. ledna 2016 v 12:03 | Reagovat

[1]:Ano, pro srovnání. Podobně jsem prožívala svatbu i já o čtyři roky později, kdy přítomní kromě ženicha z Moravy spali v hotelu, jídlo bylo doma a počet svatebčanů byl taky dvacet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx