Jak se také dá vyřešit nevěra

29. srpna 2008 v 15:22 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Byla jedna manželská dvojice. Brali se mladí, z lásky. Byl to učitel, který se dostal do té vesnice na východě republiky zřejmě na umístěnku. Slovák, ona Maďarka, hezká tmavovlasá, tmavooká. On blondým s modrýma očima.
Měli dceru, později syna, bydleli v bytě, který jim byl přidělen obcí. Byly to docela slušné bytovky v menších činžácích nově postavených, navíc vedle školy, ve které se stal postupem let ředitelem. Byla to škola se slovenským vyučovacím jazykem.


Přišla tam mladá učitelka, pěkná, také Slovenka. Manželé byli spolu již dlouho, Marika byla celý den v textilním obchodě, on měl zřejmě více času a aktivit ve škole. Fešný čtyřicátník asi mladou učitelku zaujal, byla z toho láska jak trám. Marika se nedala. Děti ještě nebyly samostatné, ona ho měla pořád ráda, tak zakročila. Komu co řekla, posteskla si nevím, ale důsledek této situace byl ten, že mladá učitelka byla od příštího září přeložena jinam, muž byl přeložen do vesnice 12 km od nynější . Sice byl zatím jen zástupce ředitele, ale min. ředitel školy byl skoro důchodce, takže byl prý jako náhradník. A bylo to.
Tam si postavili domek a žili dále, než po delším čase muž zemřel. Musím přiznat, že od té "přežité - vyřešené" nevěry jsem viděla v jeho očích takový nejasný smutek. Pravda je, že před tím byl velmi veselý a vtipný člověk. Snad se mi to jen zdálo proto, že jsem o případu věděla. Ale ne od ní, ona sama o tomto také nemluvila. Kdyby se měly dnes takto řešit všechny nevěry, nastalo by stěhování národů - tedy lidí .
V tom je ale také dilema: je ten vztah takto řešený pro ty lidi dobrý? Myslím, že určitá pachuť, příp. nedůvěra, že se to může opakovat, zde zůstává.Také otázka, zda řešit podobnou situaci hned rozchodem zůstává. A co děti? Jak které, ale myslím, že nikdy nemají radost z toho, když se rodiče rozvedou - pokud tedy není jejich život peklem kvůli alkoholu, či násilí - mají své rodiče rády oba.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 29. srpna 2008 v 18:53 | Reagovat

Byly zde již otázky nevěry probrány, ale vážně si někdo myslí, že nevěra musí vést k rozvodu? Je rozdíl, ujetí - nesmí se však opakovat, nebo dlouhodobý téměř platonický vztah zamilovanosti- to téměř platonický zahrnuje drobné láskyplné doteky, pohledy -co myslíte, že více ohrozí manželství?

2 Teofil Opyc Teofil Opyc | 29. srpna 2008 v 21:27 | Reagovat

Když mi bylo kdysi 18, tak jsem měl svět černobílý a věděl jsem jasně co je dobře a co špatně. Dneska je mi o kus víc, dost jsem zažil pěkného i nepěkného a netroufl bych si už něco rozhodovat a soudit. To hlavní o co jde je myslím už v Hipokratovi: především neškodit...takže (1) když jsem si vzal tolerantního partnera, tak si mohu dovolit něco jiného, než když jsem si (z vlastního rozhodnutí !) vzal partnera netolerantního...

3 Ivo L Ivo L | 29. srpna 2008 v 21:57 | Reagovat

Nevěra - doklad totožnosti. Zdánlivě dva nesouvisející pojmy ? Ne ! Obojí i jako mnoho jiných pojmů a průkazů jsou děti státní                   ( mocnářské ) administrativi. Proto jsou těžko uchopitelné a ještě hůře pochopitelné , nejsou dílem přírody. Člověk chvála tomu , přes všechny civilizační vymoženosti je pořád dílem přírody a některé věci prostě dělá protože to příroda chce. Uznáte , že dopustit se nevěry není totéž , jako si třeba zajít k holiči.

4 Paolo Paolo | 30. srpna 2008 v 7:00 | Reagovat

Vždycky jsem se držel dvou zásad. První: Co je v domě není pro mne". Druhá: Vyspat se, ale jinak žádné důvěrnosti". Celkem se to vyplatilo i když to není stoprocentní.

5 matka matka | 30. srpna 2008 v 9:52 | Reagovat

Nedostal svobodu a tak zemřel. Uměla bych já dát svobodu?

6 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2008 v 10:47 | Reagovat

Svobodu bych dala, pokud by na ní partner trval. Jsem asi moc hrdá, ale doprošovat se neumím. Vynucená láska není šťastná a citlivý partner to vycítí. Jednu otázku ještě mám: chtěli byste vědět, zda je vám partner opravdu nevěrný, pokud máte jen podezření, ještě k tomu jen takové - jedna paní povídala? Mámili byste na něm , na ní přiznání a podrobnosti?

7 pampelina pampelina | E-mail | 30. srpna 2008 v 11:45 | Reagovat

Kdo má parohy, ten se to zpravidla dozví poslední. Dozví se to, i když o to nestojí. Nevěry se prostě stávají, a pak už to stojí za ho....

8 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2008 v 13:13 | Reagovat

Jedna moje vrstevnice, známá mi vykládala, že za ní přišla spolupracovnice z dílny a začala jí vykládat, že její muž chodí za jednou kuchařkou v jídelně školy a proč mu to prý trpí. Zeptala se jí, proč jí to vykládá? Jestli jí chce zničit manželství, protože z dobroty to určitě nevykládá. Nezajímá ji to prý, ona ho nenachytala, nic nehrozí a nechce nic vědět. Ta "dobrá duše" zmizela, červená  až za ušima.  Známá to nechala plavat, nemluvila  o tom, muž nic neříkal, jsou spolu dodnes. Lidská zlomyslnost je někdy bezbřehá.

9 matka matka | 30. srpna 2008 v 13:35 | Reagovat

6 rucuk

- Snad bych měla dostatek síly a také lásky  svobodu mu darovat.

Doprošovat se? Ne. Stejně mi by to nebylo nic platné.

- Nevěra - je-li "pouhé" rozzářené srdce (či "tanec vesmírný") nevěra, pak ano, bývám velmi často nevěrná - s květinami, stromy, vodou, sluncem, lidmi obou pohlaví,...  A partner? Nevím. Asi ne, protože myslím, že bych to cítila. A pokud by mi "dobrá" sousedka něco začala vykládat, rychle bych ji  "uzemnila"  - "Když mu to dělá dobře, proč ne?"

10 rucuk rucuk | E-mail | 31. srpna 2008 v 20:48 | Reagovat

Když mi bylo 28, přijel muž ze zájezdu jednoho závodu do Maďarska a  choval se nějak divně. Když jsem se ho zeptala, co mu je, přiznal se, že se tam bavil s jednou svobodnou holkou a myslí si, že mi to někdo řekne.Ona po něm dost vyjela, ale on s ní nakonec nešel, ale jen ze strachu, že by z toho něco mohlo být nemilého... Dost se mě to dotklo, neměl mi to raději říkat. Druhý den jsme ji potkali, když jsme šli s kluky na procházku ( měli 6 a 3 roky). Nebyla to krasavice, jak jsem si představovala, dost vysoká a silnější postavy. Ani jsem se nedivila, že lovila ženaté muže. Jen jí bylo 17 let. Přestala jsem o tom přemýšlet, nic nehrozilo, ale od té doby jsem nebyla už tak upjatá na muže a nemyslela jsem si, že jsem provždy jen jeho jediná. Jsou to tak případy, že? Výsledek - co oči nevidí, hlava neví - srdce nebolí.

11 matka matka | 31. srpna 2008 v 21:07 | Reagovat

...Výsledek - co oči nevidí, hlava neví - srdce nebolí.

Jistě. Jenže já až tak nechápu, proč být nevěrným, nevěrnou?

Abych pravdu řekla, rozzářené srdce za nevěru nepovažuji. A pokud se mi rozzáří, není to důvod začít polygamně žít.

12 rucuk rucuk | E-mail | 31. srpna 2008 v 21:26 | Reagovat

Samozřejmě, chápu to tak, že zrovna pohledem člověk nemusí být nevěrný, bavit se s někým neznamená, že jsem nevěrná. Tím, že se člověk ožení - vdá, neznamená, že se mu nemůže někdo momentálně líbit, ale  nic víc. On by ten druhý byl možná stejný či horší než ten doma. Ve společnosti je každý lepší než doma v jiném prostředí.

13 matka matka | 1. září 2008 v 7:27 | Reagovat

12 ručuk

Tak. :-) Ale doma pak z toho mohu čerpat a dále žít, případně pomaličku měnit, co se mi nelíbí. Ale opravdu jen velmi pomalu. A mnohdy bez úspěchu.

14 yopa yopa | 5. září 2008 v 15:23 | Reagovat

Jen se spokojeným člověkem může být dítě spokojené, děti ještě cítí naprosto všechno, a proto by měl každý rychle vyřešit vlastní štěstí a přitom moc neubližovat tomu druhému, jen tak opravdu myslí na svoje děti.

15 Robert Robert | E-mail | 3. března 2009 v 22:16 | Reagovat

Také jsem si myslel, že to nikdy nezažiji, ale bohužel mi byla partnerka nevěrná s kolegou z práce na služební cestě. Strávili prý spolu poprvé jednu noc až do rána a měli styk. Už se znají více jak dva roky. Prý pak nemohla spát a měla výčitky, tak mi po 4.dnech řekla pravdu. Navíc, že ji to moc mrzí, že ví, že udělala chybu, ale byl nablízku a potřebovala prý v depresy utěšit. Mě to moc bolí a ranilo, nemohu spát a bohužel mě nic nebaví, stále na to myslím. Bydlíme každý v jiném městě. Co teď s tím? Mám v sobě rozpor. Mám ji věřit, dát šanci, nebo ji opustit? Děkuji za upřímné rady.

16 rucuk rucuk | E-mail | 25. února 2010 v 22:55 | Reagovat

15-Robert. V tom je těžko radit, především vám to tedy neměla říkat. Pokud není vaší ženou a už nyní je tak lehce- v depresi- mít styk s jiným mužem, jak myslíte, že to bude vypadat, pokud se vezmete. Vy si nebudete jistý, zda je vám věrná, ona vám to možná už neřekne, ale zůstane to mezi vámi a vztah to naruší. Pokud ji máte rád a odpustíte, vymažte to tedy především asi tak, že jste nebyli ještě svoji a bylo to pro ni poučení. Co jiného vám poradit. Jsme bohužel jen nádoby křehké, někdo vydrží celý život být věrný a pak, když už jsou spolu spíše ze zvyku a pohodlnosti, vyčítá si, že nevyužil příležitosti a nemá na co ani vzpomínat. Jak říkal Goethe: Nelituji hříchů spáchaných, ale příležitostí promarněných. Tak nevím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx