Emanuel a Terezie- moji předkové-

12. srpna 2008 v 17:15 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Dne24.prosince 1882 v 18.hodin večer se narodil Janovi a Anně chlapec, dali mu jméno Emanuel. Ke čtyřem dcerám, vytoužený kluk. Na statek k nejstarší dceři se přiženil jiný muž a tak nejmladší chlapec by se byl měl stát podle přání rodičů knězem. Eman byl realista, navíc velice manuálně šikovný, tak s trochou peněz odešel z domova v 18 letech na Moravu. Tam se u jednoho stoláře vyučil řemeslu a nakonec se i oženil a zůstal.
V malé vesničce přilepené k městu Zábřeh na Moravě žila rodina, která měla 5 dcer: Marii,Terezii,.Kristýnu,Annu,a Julii. Bydleli v té nejmenší chaloupce, která je nyní v současné době pěkně opravená a žijí v ní potomci jedné z dcer.



Víte jak to chodilo, děvčata by se měla co nejlépe vdát. Nejstarší se podařilo vzít obchodníka, Julie zemřela poměrně mladá, Anna si vzala muže, který jí poměrně brzy zemřel- měli jen l syna.
Na vesnické zábavě se Terezka a Kristýna seznámily s dvěma učni řemesla stolářského.
Eman byl postavy střední, tmavých vlasů, světlých očí, ostřejších rysů, Terezka byla o 3 měsíce starší, menší postavy, blondýnka s modrýma očima, výborná tanečnice. Eman byl sice řemeslník, ale rodičům se zdálo, že jejich dceru by snad neuživil.
Chodili spolu téměř 6 let, pak to chtěli vyřešit tou prastarou metodou. Po prvé to nevyšlo, svatba se nekonala, ale narozený syn v 5 měsících zemřel. Láska trvala dál , tak to zkusili znovu a ono to vyšlo. Čest dívky zachránil konečně sňatek.
V září 19O6 se vzali a počátkem dubna 19O7 se jim narodil syn Jaroslav. Pak to šlo již normálně. R. 19O8 dcera-ta však malá zemřela, v r.191O další dcera a v r. l911 syn. Proč to uvádím? Babičce bylo 33 let, měli rozestavěný dům, dluhy , 3 děti a dědeček musel narukovat do 1. světové války. Byl až v Itálii, zřejmě i v zajetí v Rusku a babička musela mezitím dělat a pečovat o děti. Byla zaměstnaná u Brassa v textilní továrně, nejstarší syn hlídal nejmladšího, dcera byla u tety, která neměla své děti, tak pomáhala, kde se dalo.
Ještě dodám, že babiččina sestra Kristýna si vzala kamaráda Emana , také stoláře, takže se stali příbuznými.
Po návratu z války dostavěli dům, dědeček si pronajal dílnu nedaleko domu a vybudoval prosperující stolářství.
Vychovali děti, ve firmě vyučil několik dobrých řemeslníků - stolářů a po znárodnění firmy v r. 1948 zůstal jako vedoucí nadále ve firmě. Jak mu bylo, když celé na tehdejší dobu moderní vybavení dílny mu už nepatřilo, jsem ho ho neptala.

Dědeček s babičkou spolu byli 61 let, dědeček zemřel v 85 letech a babička ho o dva roky přežila. Bylo jí bez něj smutno. Jejich manželství bylo spokojené. Takové klasické- otec se staral o živobytí, matka pak již pracovala jen doma, na zahradách, na menším poli. Když jsem u nich po smrti rodičů žila, neslyšela jsem , že by se zvláště hádali- no v mládí , prý byla babička dost žárlivá, asi měla trochu na co. I ve stáří byla spíše ona ubrblaná, ale dědečka měla moc ráda.
To víte, řemeslníci jednali s lidmi, museli být milí a to jí zřejmě vadilo.

Jejich potomci zažili již více neklidu a příhod , jak v životě manželském tak společenském. O tom ale možná jindy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 12. srpna 2008 v 18:01 | Reagovat

Na každou dobu jsou nejméně dva pohledy.Ten makroskopický postihuje demografické ,ekonomické a politické údaje a pohled druhý, mikroskopický dává poznat co velké údaje znamenaly pro život lidí. Rád si přečtu jak šel život vašich předků a budu se těšit na pokračování.

2 rucuk rucuk | E-mail | 12. srpna 2008 v 19:52 | Reagovat

Děkuji za reakci na můj článek,doufám,že nezklamu ani při dalších příspěvcích,protože chci při jednotlivých obrázcích ze života lidí přidávat jako zvl.přílohu-oblíbené jídlo,či jídelníček běžný v té době ve zkrácené,obecné podobě,aby bylo možno srovnat zvyklosti a možnosti.Bude to ovlivněno mými vzpomínkami,ale to snad nebude vadit.

3 ivana ivana | Web | 12. srpna 2008 v 20:29 | Reagovat

dobrý den,

slíbila jsem, že si vás najdu :-)

těším se na pokračování a přeju hodně čtenářů :-)

4 rucuk rucuk | E-mail | 12. srpna 2008 v 21:01 | Reagovat

Díky Ivanko,sama jste teď zjistila,že jsem asi více než o generaci starší než vy,ale to snad není podstatné,záleží na zájmech člověka a přístupu k životu.Napsala jsem už další příspěvky,ale znáte jak to je s příspěvky,takže na zveřejnění je nutno počkat. Člověk je někdy plný nápadů,dojmů,psal by jak divý,ale nakonec to je rozumné,že to korigují,to by pak někdo musel číst nebo by to lidi asi ignorovali.Doplnila jsem téma příběhy lidí,,,,,,jejich oblíbenými recepty,příp.jídelníčkem běžným v jejich době.Jen takovým popisem,však možná to zjistite,ale nemíním z toho dělat receptář,jen takové vzpomínky na obyč.jídla.Tak nashle a také vám přeji hodně nápadů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx