.

Chtěla bych podpořit akci, kterou na svém blogu "rozjela" Kitty a to na téma článků různých blogerek a blogerů Věřte-nevěřte. Víte-li o nějakém zajímavém článku, který by se do této kategorie hodil ozvěte se na http://diviznacka.blog.cz/ nebo na její email, případně zprávu autorovi, které jsou u ní k dispozici. Tam se dovíte bližší. Je to možnost upozornit na zajímavé články blogu- klidně i svoje.

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Srpen 2008

Ladislav a Věra

31. srpna 2008 v 11:31 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Když jsem se probírala známými dvojicemi naší rodiny, vzpomněla jsem také na jeden tehdy možná ne obvyklý příběh dvou lidí.

Představa klidného stáří v penzionu.

30. srpna 2008 v 22:57 | Ruža z Moravy |  Různé ze života
Chtěla bych dnes napsat, jak jsem si vysnila, na základě četby několika románů, prohlídkou pár penzionů u nás i ve větším městě. Nyní se staví takové činžákové penziony, je to tam rozsáhlé, rozdělené do pater, no nevím. Měla jsem několikrát takový sen.

Jak se také dá vyřešit nevěra

29. srpna 2008 v 15:22 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
Byla jedna manželská dvojice. Brali se mladí, z lásky. Byl to učitel, který se dostal do té vesnice na východě republiky zřejmě na umístěnku. Slovák, ona Maďarka, hezká tmavovlasá, tmavooká. On blondým s modrýma očima.
Měli dceru, později syna, bydleli v bytě, který jim byl přidělen obcí. Byly to docela slušné bytovky v menších činžácích nově postavených, navíc vedle školy, ve které se stal postupem let ředitelem. Byla to škola se slovenským vyučovacím jazykem.

Jsem z toho jelen- nebo snad laň?

28. srpna 2008 v 19:28 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Tak mám dojem, že zde úplně zbytečně píšeme o životě lidí, různých příhodách, různých problémech a celý svět se zbláznil.
Místo toho, aby se státy, které se zbavily diktatury sjednocovaly, drobí se společenství států. Od 90. let má být přece demokracie v několika státech, které patřily do RVHP. Ta se rozpadla, NATO se rozrostlo, člověk by předpokládal, že se bude situace mezi zeměmi uklidňovat. Zatím to vypadá, že začíná znovu studená válka, vyhrožování, zbrojení, pod záminkou obrany rozšiřování vojenských základen.

Jedna cizí, zvláštní svatba.

27. srpna 2008 v 15:01 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Dnes jsem vyslechla příběh jedné dvojice, jak dopadla si nechám nakonec.
Bylo pár let po 2. světové válce. On byl ročník 1925, ona 1927, studovali v Brně - on medicínu, ona pedagogickou vysokou školu. Měli před sebou ještě dva roky studia. Protloukali se, jak se dalo.

Jedna obyčejná svatba.

26. srpna 2008 v 17:00 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Počátkem července jsme se domluvili s Janem, že se v září vezmeme. Příbuzní, u kterých jsem žila od svých 8,5 let možná už čekali, kdy z domu vypadnu. Dokonce nám pomohli domluvit podnájem u jedné paní, která jela za dcerou a byt 1+1 s větší předsíní, malou verandičkou nechtěla nechat prázdný. No, na Slovensko mě naši nechtěli pustit ukázat se rodičům, že to jsou zbytečné výdaje.

Karolova svatba- čtvrtá u sousedů

26. srpna 2008 v 16:00 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Maričin bratr se jmenoval Karel a namluvil si děvče z Prahy, tedy téměř z opačného konce republiky.Ivana byla vyučená zlatnice, on středoškolák, tedy si dost rozumněli po této stránce nebyl problém. Snad jen v její rodině, která byla taková dost důležitá.No, jak se to vezme, tatínek byl vedoucí u firmy, která zajišťovala dálkové spojení i mezinárodní , maminka nevím, ale dost si na jeho postavení zřejmě zakládala.

Třetí svatba u sousedů.

26. srpna 2008 v 14:15 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
V roce 1977 jsme jeli opět na Slovensko pod Košice k babičce na dovolenou. Náhodou se měla vdávat dcera manželovy sestřenice Marika, učitelka. Brala si učitele, tata byl dokonce ředitel školy v dědině, kde bydleli. Tak měli svatbu na úřadě v sobotu kolem 13. hod., potom jeli s rodiči a svědky do Košic, kde měli obřad v kostele a my jsme se zatím v počtu asi 100 lidí sešli v jídelně tamní školy.

Svatba druhá, trochu jiná.

23. srpna 2008 v 17:23 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Svatební dorty
Ilustrační foto

Když bylo švagrovi 30, konečně si našel tu pravou o 11 let mladší a vzali se.
Manželova maminka - budu o ní mluvit jako o mamě, protože dávno svoji nemám a ona mi ji aspoň nahradila. Byly jsme její dvě starší nevěsty, jak říkala a proto nám oběma - tedy i švagrové od nejmlašího již ženatého bratra - dala tehdy módní tyrkysový krimplen na šaty. Bylo to v r. 1973-jen pro ilustraci doby.Nechala jsem si je ušít v Oděvní tvorbě, abych je sama náhodou nepokazila. A k nim ještě jedny tmavomodré, lehčí .Ze silnějšího hedvábí.

Svatby u sousedů.

23. srpna 2008 v 16:27 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Aby vás nadpis nemátl, jedná se o svatby v nynější Slovenské republice, ale v době, kdy jsme tam jezdili na prázdniny. Také někdy na svatby Chci však vzpomenout na různé svatby v průběhu doby.
Ta první byla nejmladšího bratra ve vedlejší vesnici. Bylo na ní jen tak 100 lidí z obou stran. Nějak jsem ji moc neprožívala, náš nejstarší byl předškolák, strašně se bavil, tancoval při muzice na dvorku a vím jen, že vypil tak 7 limonád a odpadl asi ve 2 hod. ráno.Ráno jsme jeli domů autobusem a on se ani neprobudil.

Kučerova zahrada dětskýma očima

20. srpna 2008 v 14:43 | Ruža z Moravy |  příroda kolem nás
Tak trochu vybočím z popisu lidských příběhů, dnes je hlavním hrdinou, či hrdinkou zahrada, kterou jsem moc obdivovala, ač nebyla příliš šlechtěná, nebo snad právě proto.
Byla to zahrada známých našeho dědečka Kučerových, kteří se přestěhovali do Brna, měli dům , zahradu a ještě nějaký majetek v Zábřeze. V domě měli nájemníky a jeden byt volný pro svoje pobyty.

Něco z jídelníčku mého dětství.

18. srpna 2008 v 13:00 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
pečeme
Jak jsem již uvedla, byla babička velice šetrná, přitom výtečná kuchařka. Z dětství si pamatuji zhruba takový jídelníček.
V pondělí byla většinou omáčka s masem z nedělní polévky a k tomu příloha.
V úterý se koupilo maso na sekanou, příp. byl buřtguláš nebo kapusta s uzeninou a bramborem.

Růža a Jenda.

18. srpna 2008 v 11:44 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Jak jsem již psala, Růža ovdověla, když jí bylo 25 let a měla syna 1,5 roku starého. Chvíli byla u rodičů manžela, ale v domě jejích rodičů byl docela pěkný byt přes chodbu od rodičů, tak se k nim nastěhovala. Pomáhala v domácnosti, starala se o chlapce. Měla sice dost nápadníků, většinou vdovců, obchodníků a pod., kteří si ji chtěli vzít, ale ona už nechtěla děti, byla po operaci nezhoubného nádoru v břiše a také se nechtěla odstěhovat od rodičů.

Můj bratr Slávek

17. srpna 2008 v 14:47 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Narodil se také v Bošanech a odstěhoval se s rodinou do Čech.Při onemocnění maminky, když jsem jako malá šla do dětského domova v Brandýse nad Labem, ho k sobě vzala matka tatínka.On byl takový baslíř chlapec.

Paní učitelka - moje láska.

16. srpna 2008 v 20:00 | Ruža z Moravy |  Z historie života

Jmenovala se Ludmila Dvořáková a pocházela z jižních Čech. Když jsem ji poznala, měla kolem 20 let a docela smutný osud ..

Její snoubenec byl v květnu 1945 Němci zabit. Ona z toho onemocněla a rok nemohla učit. Pak šla učit do základní školy v Černovicích,kam chodily i dívky z Dětského domova, tedy i já.

Kde jsi maminko - 1.

16. srpna 2008 v 19:30 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Z mého ranného dětství.

Narodila jsem se Jožce a Jaroslavovi jako druhé dítě. Po mém narození byla maminka dost slabá a začala mít problémy s plícemi. Bydleli jsme v Bošanech, kde tatínek dělal u fy Baťa. Po vzniku Slovenského státu v r. 1940, kdy Češi byli ze Slovenska vykazováni ho firma poslala pobočky ve Zruči nad Sázavou, kde byl rodině přidělen půldomek. Nebyl mi ještě ani rok. Bratr byl o rok a půl starší a z důvodu maminčiny nemoci si ho vzali na Moravu rodiče otce. Nastala taková rodinná kalvárie.

Dobrý zvyk tety Ely

15. srpna 2008 v 9:00 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Teta Eliška byla výborná kuchařka. Dobře i pekla, ale měla jeden takový zvláštní zvyk: Když něco slavili nebo jen očekávali návštěvu, kupovala na rohu v cukrárně čerstvé zákusky. Trubičky, věnečky, žloutkové řezy, punčové řezy, ovocné, přímo všehochuť. Víte, ona říkávala: Peču každý den, tedy skoro, mé buchty, záviny a řezy každý zná, napeče se jeden druh a co když to někomu nebude chutnat? Takhle je možnost výběru a tím, že jsou ty zákusky opravdu čerstvé a dobré , si může každý vybrat své oblíbené. Každý do cukrárny nakupovat nechodí.

Emanuel a Alžběta

14. srpna 2008 v 16:31 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Eman se narodil v r.1911 . Tento chlapec byl opravdu vzorný.Postavy podsaditější, střední, světlých vlasů, modrých očí. Studoval na obchodní akademii . Pak pracoval jako úředník na finančním úřadě. Že byl opravdu dobrý účetní dokladuje to, že po skončení na okresním úřadě učil na ekonomické škole a byl opravdu dobrý učitel účetní evidence.

Jedna stará láska- naši předci.

14. srpna 2008 v 12:16 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Století 19. selský statek v Malolánech u Pardubic a v něm manželé Jan a Kateřina. Jejich seznámení bylo obvyklé, jak to v těch dobách chodilo, on selský synek , ona také selská dcerka- vzali se a narodily se jim dcery a v r.1882 konečně vytoužený syn.

Bosenské švestky ve vl.šťávě

14. srpna 2008 v 9:00 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
Jak Růža nakládala bosenské švestky-je to krásná odrůda zřejmě křížené švestky s blumami. Velké tmavomodrofialové, vevnitř krásně oranžové, sladké a jdou od pecky. Dnes je možná už moc není vidět, ale byly výborné na lívan-koláč s drobenkou, do panenek-buchet, nepřilepených na sebe.

Růžena a Karel

13. srpna 2008 v 14:19 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Narodila se jako třetí dítě Emanuelovi a Terezii. Byla velice nadaná, jako děvče pomáhala i v krámě své tety Marie, která neměla děti tak ji vzala k sobě,aby tak odlehčila sestře, která měla muže ve válce, 3 děti a rozestavěný dům.
Růža začala dokonce chodit do gymnázia, ale když jí bylo 15, řekl otec, že děvče studovat nemusí, ať se naučí starat o domácnost a vdá se. Růža byla plnoštíhlá blondýnka, modrooká s poněkud výraznějším nosem po otci, ale chlapcům se líbila.

Zvláštní recept babičky Terezky.

13. srpna 2008 v 11:00 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí
Pokud to nebude vadit, přidám některý z receptů, oblíbených v naší rodině.
Babička Terezka byla vždy šetrná, jinak to ani nešlo, ale právě proto měla vždy pečivo lehké, buchty bílučké, ale dobré.

Jaroslav a jeho ženy.

13. srpna 2008 v 9:23 | Ruža z Moravy |  Z historie života


Jaroslav byl sportovní, spíše menší postavy, blonďák,modrooký a velice nadaný chlapec.Na řemeslo po tatínkovi nechtěl, tak jezdil do obchodní školy, kde také odmaturoval. Již na škole se zajímal o děvčata, byl takové milé povahy. Slušný a dle názoru současnic z nichž jsem pár znala, oblíbený.

Emanuel a Terezie- moji předkové-

12. srpna 2008 v 17:15 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Dne24.prosince 1882 v 18.hodin večer se narodil Janovi a Anně chlapec, dali mu jméno Emanuel. Ke čtyřem dcerám, vytoužený kluk. Na statek k nejstarší dceři se přiženil jiný muž a tak nejmladší chlapec by se byl měl stát podle přání rodičů knězem. Eman byl realista, navíc velice manuálně šikovný, tak s trochou peněz odešel z domova v 18 letech na Moravu. Tam se u jednoho stoláře vyučil řemeslu a nakonec se i oženil a zůstal.
V malé vesničce přilepené k městu Zábřeh na Moravě žila rodina, která měla 5 dcer: Marii,Terezii,.Kristýnu,Annu,a Julii. Bydleli v té nejmenší chaloupce, která je nyní v současné době pěkně opravená a žijí v ní potomci jedné z dcer.







Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx